Anička: chceš vědět, jak fugnuje zákon přitažlivosti? v neděli večer při cestě k autu jsem objevila obří víš co, trochu rozteklé od Klaudiny, samozřejmě říkám - holky seberte, at do toho nešlápne někdo, mně se to málem stalo. jak jsme se vrátili, kdo myslíš, že do toho šlápl v sandálech a punčoškách?

Anička: ano, to tam bylo. to je i v tajemství, tedy té druhé knize Moc

Petra: Ty?

Anička: uhodla

Petra: přála sis to ;)

Anička: přesně tak a víš co, vůbec jsem se nezlobila, protože vím, jak by to fungovalo, takže jsem se smála

Anička: představ si, že do alfy došel i můj otec, neviděli jsme se strašně dlouho

Anička: přišel sám. je to důležité, myslím, že se setkáme, nějaký vzkaz. a já usnula a pak zapomněla na to, teď se mi to s tebou vybavilo, příště v alfě zkusím se na něj soustředit mám takový pocit, že se brzy sejdeme jako maminka a syn

Petra: je docela možné, že pro Tebe má vzkaz, brzy určitě ne

Anička čas je relativní :) brzy  z hlediska vesmíru. no, uvidíme. něco tam je. zeptám se

Petra: no to je fakt

Anička: nebo vnuk, to je pravděpodobnější

Petra: to spíš

Anička: ale je tam ještě něco, vnímám ho, je tu jeho energie, jak jsem si na něj vzpomněla, jeho láska tu září

Petra: řekla bych, že Ti naznačuje, jaká je Tvoje cesta

Anička: moje cesta je ta, kterou si zvolím, nic není dané, a já si myslím, že vím, kudy chci jít. Chci inspirovat svým příkladem, zeptala jsem se na mami, jestli nepřišel i kvůli ní, protože minule ano, ale odpověď byla - ne, není jí pomoci, teď, drsné, ale pravdivé. „Moje cesta je cesta lásky“

Anička: nádherná cesta plná světla, po které mě otec vede teď, nevím, kam jdeme, ale je to velmi příjemné, a vím, že na konci čeká něco úžasného úžasný dotek lásky a obrovské vesmírné harmonie

Petra: spousta energie

Anička: a jdu a jdu, vlastně nejdu, tančím kupředu sama a nemám strach, ani náhodou, zářím a přátelé kolem mě a nade mnou taky, jejich láska je nesmírná.Tančím životem, přeskakuju drobné kamínky na cestě i ty větší, s lehkostí, radostí a láskou, s vědomím, že mě nic nezastaví, pokud to tak chci, že jsem nádherná bytost, která září vevnitř a září i navenek.

Petra: sama nejdeš, protože jsem poblíž

Anička: ano, vidím tě v "davu" mávám

Petra: jsem tam s bráchou a mává na tebe

Anička: ano, krásné a stojím před branou

Petra: všechno to tam nádherně voní

Anička: a září

Petra: ano, brána se otevírá

Anička: otvírám dveře klíčem svého srdce, aniž bych pohnula rukama, zaplavila mě obrovská vlna lásky, která vhání slzy do očí jako tlaková vlna

Petra: mě taky, nádhera

Anička: stojím, abych se z toho "vzpamatovala“ pojď se mnou, chci vejít s tebou a s tvým bráchou

Petra: ano, klíč ve svém srdci máme vždy

Anička: ano, půjdeme spolu

Petra: pojďme

Anička: jsem jako ve snu, všechno je jiné než by člověk čekal.

Petra: vnímám ještě druhého bratra Filipa

Anička: druhého bratra?

Petra: ano

Anička: podlaha září a jakoby se hýbala, přesto po ní mohu jít vnímám otce, je před námi a kyne nám, abychom šli dál, stojí u něčeho je takový, jak si ho pamatuju, mám slzy v očích

Petra: já jsem Filipa nepoznala, ale je hezký

Anička: vnímám energii své babičky, ale jen částečně, je na zemi v novém životě, v Any a přesto je i zde

Petra: a je tam i Sebík

Anička: vnímám někde v dálce shantiho a mé děti, celou lemurijskou rodinu

Petra: maličký chlapec a drží mě za ruku

Anička: napřahují ruce a nad námi se proplétají paprsky světla ano, vidím ho

Anička: vidím Marka

Petra: nemám slov

Anička: vidím i Petra…..a Martina

Petra: je jich tam hodně….

Anička: jsou tam snad všichni, které jsme poznali  mám pocit, že tolik lásky ani neunesu

Anička: otec nás vede dál

Petra: a já tu brečím jak želva

Anička: já se držím, jsem v práci

Anička: jsme doma, sestři, sem patříme, to je naše rodina. Nádherná úžasná rodina, to je náš pravý život, domov, ne život,

všichni jsme jedno

Anička: Augustus...

Petra: já vím, jsme doma a je tady nádherně, doslova rajská zahrada

Anička: Miriam... a Adámek je tu i s malým Ondřejem

Petra: ano, jsou tady všichni, které známe

Anička: zdá se mi, že všechny ty bytosti znám, i když je neumím pojmenovat, všichni jsou tak blízcí, jako rodina, je to ta největší láska, kterou jsem kdy poznala, nic tady na zemi se jí nevyrovná

Petra: nevidím mého taťku, je taky dole na Zemi, ale je tam moje teta i se strýcem, který se chystá jít na Zemi

Anička: i když je na zemi, může tam být jeho část

Petra: nevidím ho

Anička: to nevadí

Petra: jj, už ho vidím, je dost daleko

Anička: děkuji, děkuji, děkuji

Petra: já musím říct totéž, děkuji za vše

Anička: cítím to nádherné objetí plné lásky, přitom se nikdo nehýbe

Anička: myslím, že to není konec, otec ještě něco chce, kývá na mě, jdu k němu a objímáme se a teď už budu fakt brečet

Petra: ano, má něco důležitého

Anička: něco mi dává, že by listina, zatočená?

Petra: svitek nějaký

Anička: že? Nebudu se ani ptát jak to, že to vidíš... :) já vím, ale je to neuvěřitelné. Beru si ho a mám pocit, že ho mám otevřít později. Jeho láska tak září a zaplňuje mě

Petra: ani se neptej. Až bude čas, tak ho otevřeš, ten čas poznáš

Anička: vidíš toho malého chlapce, který vykukuje za ním

Petra: ano

Anička: to je Filípek, ten který se nenarodil, schovává se tatínkovi za hábit :) a mrká na mě...a už ho mám v náručí

Petra: je to hezký klučík s modrýma očima

Anička: objímám svého syna, kterého jsem tady nepoznala.......... nemám slov...

Petra: mohl vyrůstat se mnou, cítím k němu spoustu lásky

Anička: miluji ho a jeho láska je nesmírná, takové jméno jsem mu dala, když jsem doufala, že se narodí, bohužel ne, potrat

protože jsem ho v min. životě zabila sama, jak jsem spadla z vozu.

Anička: miluji jméno Filip, vždy jsem chtěla syna toho jména

Petra: není to náhoda, že se jmenuje Filip i můj bratr, který se nenarodil?

Anička: není

Petra: nic není náhoda

Anička: může to být on, předávám ti ho do náruče, chce k tobě čímž to víme, že :)

Petra: už ho držím

Anička: tak je to jasné

Anička: objímám Adámka a malého Ondřeje

Petra: zvláštní hodně hřejivý pocit, spousta lásky

Anička: ano, nepopsatelný

Petra: skutečně se to vše nedá popsat, ale je to rajská zahrada se vším všudy

Anička: přicházejí blíž a jakoby nás objímali všichni zároveň

Petra: dělají kruh kolem nás

Anička: zaplavuje mě vlna, ještě větší lásky objímám tě a brečím jako želva

Petra: jsem na tom podobně

Anička: a chtěla bych tu zůstat, udržet si ten pocit, až se vrátím zpátky, ale ne, vím, že chci tohle přinést na zemi, tohle chci dát

tu lásku a tu naději, to je moje volba. Přivést nebe na zemi

Petra: dávají nám najevo, že nejsme sami a máme před sebou hóóóódně práce, stačí jen vnímat svoje srdce

Anička: já nechci tu zůstat, chci se vrátit a přinést toto sem

Petra: a to můžeme

Anička: ano, určitě

Petra: máme obrovskou podporu a máme v sobě sílu na vše

Anička: nemám slov, nedokážu napsat, co cítím, tu obrovskou vděčnost za tento prožitek, za to, že jsem ho mohla zažít s tebou, za všechny, které jsem viděla, za tu lásku, tu nesmírnou lásku, moje srdce je tak velké, že se mi nevejde do hrudi.... zářím

Anička: máme obrovskou sílu, jsme mnohem větší, než si myslíme, máme v sobě neomezené možnosti a dokonalost, sílu větší než cokoliv

Petra: ano přesně tak, máme v sobě velkou vnitřní sílu a neomezené možnosti

Anička: miluju tě, miluju ty duše všechny, a pokud by některá z nás na to pozapomněla, jsme dvě, podpoříme se navzájem, poneseme si to v sobě jako pochodeň

Petra: také miluji všechny, miluji Tebe, ano jsme dvě

Anička: nádhera.........opouštím to nádherné místo, ale nejsem smutná, vím, že jsou s námi stále, a zase se setkáme, cítím jen nesmírný vděk, a odnáším si s sebou hřejivý pocit a lásku a pergamen

Petra: ano já také, není třeba smutnit, jsou s námi a budeme se setkávat, bude nám to umožňováno

Anička: vůbec nejsem smutná, naopak, jen nevím, jak někdy dokážu za toto poděkovat. Mimochodem, zdá se, že můj žlučník je fit a to nemluvím o zádech, které jsou, na velmi dobré cestě také. Neomezené možnosti, obrovská síla v nás. Víc se k tomu nedá říct

Petra: vida, netušené možnosti

Anička: ta láska je tu s námi, i když ji necítíme tolik jako tam

Petra: přesně tak

Anička: zažila jsi někdy něco takového s někým? já musím přiznat, že ne,a je to tím silnější, když to zažívá někdo s tebou, na druhém konci republiky, vidí a cítí to samé...

Petra: musím říct že tohle jsem ještě nikdy nezažila, něco tak úžasného, mocného, děkuji Ti sestro

Anička: další důvod, proč jsme se našli že :)

Petra: určitě :) napojení se na stejnou notu ve stejné chvíli i když jsme každá jinde, na jiném konci republiky

Anička: ano, úžasné napojení, na božskou energii, na duši vesmíru, či jak to nazvat, na stejný zdroj

Petra: a k tomu mě došlo tohle - Když vás inspiruje něco velkého, výjimečný cíl, mimořádný projekt, vaše myšlení prolomí všechny hranice. Vaše mysl překročí nejrůznější omezení, vaše vědomí se rozšíří do všech směrů a zjistíte, že se nalézáte v novém, úžasném a nádherném světě.

Petra: jednoduše velký Vesmír

Anička: to tedy fakt, prolomili jsme hranice