Anička: vnímám další duši, je to muž a je dost zmatený. Jako bych ho odněkud znala, chce pomoci, přemýšlím odkud znám ten hlas a vidím nějakou postavu. Nevím, jestli se mi to nezdá, vypadá to jako Petr Muk. Co by tady ale dělal? Že by nějak relaxoval a dostal se do Alfy? Spíše ne, je to jako, by byl a nebyl.
Duše Petr: ano, jsem to opravdu já a nevím, jak jsem se sem dostal. Proč se mnou nikdo nemluví, co to znamená? Kdo jsi ty? Kde to jsem?
Anička: dostal jsi se, do duchovní sféry, což znamená že jsi zemřel. Tvoje žena s Tebou mluvit nemůže, nevnímá tě.
Anička: protože vnímám duchovní sféru, můžu s tebou mluvit a ty jsi se, na mě napojil.
Anička: to ale nejde. Jak můžu jet za někým a předat vzkaz z duchovní sféry od manžela? To je blbost. Především se uklidni. Pokud s ní chceš navázat kontakt, tak to můžu zkusit přes Alfu.
Anička: je to možné, mám tady jednu dušičku, se kterou komunikuji.
Petra: chodí mi tady po kuchyni. To se mi určitě nezdá. Právě v rádii hrají písničku kterou zpívá Petr Muk a já si ji tiše pobrukuji.
Duše Petr: to nechápu, jak mě můžeš vnímat, když ti, se kterými potřebuji mluvit ne. A komu to tam píšeš? To je tvoje kamarádka? Ona se mnou taky mluví.
Petra: ti, se kterými potřebuješ mluvit, tě neslyší a nevnímají. Pokud by byl mezi nimi alespoň jeden člověk hodně vnímavý k duchovním věcem, tak by tam nějaký náznak vnímavosti být mohl. Je to moje sestra.
Anička: nevím, co si mám o tom myslet, byla za mnou duše Petra Muka. Vypadá to, že nežije a chce, abych se spojila s jeho ženou, což je blbost. Co bych taky asi mohla říct. Asi by mě měla za cvoka.
Petra: ano, byl i za mnou a divil se, že s ním komunikuji, když jiní ne. Vysvětlila jsem mu potřebné. Odešel to ještě zkusit. Možná by se mu dalo pomoci v Alfě.
Duše Petr: to, co jsem viděl, se mi vůbec nelíbí, to jak se o mě píše a jak se k tomu staví někteří moji přátelé, kterých mám hodně a o kterých jsem si myslel, že jsou skuteční přátelé. Změnil jsem názor. Nic není tak, jak se jeví. Miluji svoji rodinu. Je mi s vámi holky dobře, jsem rád, že se mnou někdo mluví. Je to zvláštní stav, jsem tady a hned můžu být někde jinde, to se mi líbí. Začínám chápat, že jsem v životě udělal spoustu chyb, za které bych se moc rád všem mým blízkým omluvil. Nikdo mě neslyší.
Duše Petr: kdybych mohl, tak bych hodně věcí změnil. Snad se mi to podaří příště. Ty jíš krupici? Hm…, taky jsem ji měl rád
Duše Petr: nejde mi to nabrat a nesměj se.
Duše Petr: s vámi je ale sranda, to se mi líbí. Jsem rád, že jsem vás poznal. Rád bych občas za vámi přišel, až odejdu tam…dobře se mi s vámi povídá. Vyzařuje z vás obou klid a pohoda. Já měl spíše ten shon, než klid. Ale když se tak ohlédnu zpět a popřemýšlím, tak jsem dokončil vše, co jsem měl v plánu. Byl bych rád, kdyby se mi podařilo, aby mě moje rodina vnímala, tak, jako vy dvě.
Petra: pokud budou hodně vnímaví na Tvé jemné vibrace, tak by se to mohlo podařit.
Anička: nebo zkusíme propojení přes Alfu.
Petra: to by také šlo
Duše Petr: chci se s vámi rozloučit, dobře se mi s vámi povídalo, děkuji za to, že jste mi umožnily uvědomit si to, co bylo nutné v mém vývojovém stadiu. Rád za vámi zase přijdu, pokud mi to bude dovoleno. A takové poselství pro všechny. Lidi mějte se rádi, nic nepředstírejte, všechno na světě je pomíjivé, je zbytečné se honit za penězi a bohatstvím. Buďte vděční za to, co přichází i když to bude někdy nepříjemné, ale máte možnost přemýšlet, proč zrovna vám muselo přijít to, či ono. Berte to jako výzvu. Mějte ve svém srdci lásku a mír. Vnímejte srdcem.