Anička: Mezi zvláštní setkání, na která nezapomenu, patří setkání s mojí jmenovkyní, také Aničkou. Začalo to tím, že mě kontaktovali 2 duše, muži, s tím, abych varovala jejich příbuznou Aničku před nebezpečím vážného úrazu. Bohužel neřekli více. Za nějaký čas mě kontaktovala sama Anička.

Duše v kómatu Anička: nevím co se, se mnou děje, ale cítím se volně, svobodně a líbí se mi to. Vidím mé tělo ležet na posteli nehybné, je to opravdu moje tělo? Je napojené na nějaké hadičky. Někdo mě volá a já tam nechci. Nechci jít zpět, mám nepěkné zážitky a nechci je znovu prožívat. Manžel mě podvádí, mám děti, bojím se o ně, ale já jinak nemůžu. Všechno to na mě padá. Nechci být sama, nezvládnu to s dětmi. Chci odejít. Děti pláčou, ale já tady nemůžu zůstat, snad to někdy pochopí.

Anička: co to povídáš. Ty musíš žít. Tvé děti Tě potřebují právě nyní. Také jsem to neměla v životě jednoduché, zůstala jsem sama se dvěma dětmi, sice za jiných okolností, ale byla jsem postavena před hotovou věc. Myslíš, že bych své děti dokázala opustit? Popřemýšlej o tom. Bylo by to od Tebe sobecké, je nechat jen tak. Vrátilo by se Ti to. Tam nahoře, by jsi neměla klid, věř tomu.

Duše v kómatu Anička: dobře, budu nad tím ještě přemýšlet, takhle jsem se na to nedívala a docela mě to teď mrzí.

Za nějakou dobu.

Petra: je tady někdo se mnou? Vnímám ženu. Co ode mě potřebuješ?

Duše v kómatu Anička: jsem Anna a potřebuji od tebe pomoc. Mluvila jsem s tvojí sestrou Aničkou, ráda bych to ještě probrala s tebou. Bojím se vrátit se zpět, nějak se mi nechce. Čekají mě tam dvě děti, ale taky manžel, který je mi nevěrný a já nemám sílu zůstat sama s dětmi. Cítím se v tomto stavu velice dobře, nic mě netíží, je mi lehce.

Petra: Aničko, vzpamatuj se. Teď se cítíš lehce, jak říkáš. Myslela jsi ale na to, co bude pak? Budou Tě pronásledovat výčitky ohledně svých dětí, které tě potřebují, a věř, že ty výčitky mít budeš. Je potřeba, aby jsi, se vrátila zpět, do života, svůj úkol máš před sebou, ještě jsi se všechno nenaučila, tak to nemůžeš vzdávat. To by bylo tvé selhání. Moje sestra Anička ti může být příkladem, také zůstala sama a zvládla to. Důležité je chtít a Ty přece chceš a to už stojí za to bojovat. Když bude potřeba, můžeš se s námi spojit, když budeš poslouchat svou intuici, budeš vnímat srdcem a budeš chtít vědět víc, najdeš si nás.

Duše v kómatu Anička: děkuji, otevřely jste mi oči a budu bojovat. Ráda se s vámi oběma setkám v reálu. Možná to nějakou dobu potrvá, ale najdu si vás.

Anička: se jmenovkyní Aničkou jsme se setkaly, už ne v kómatu, ze kterého se probrala, ale v Alfě. Zůstala sama s dětmi a má možnost více přemýšlet. Chce se s námi setkat, hledá cestu. Máme velmi dobrý pocit z toho, že se nám podařilo takřka nemožné.